Část první.

“Výborně,” řekl jsem. “Přímo do černého.”

“Proto se taky černýmu středu terče říká bejčí oko,” podotkl Rummins. Dále se tomu také říká – dárky k výročí. “Bejčí oko. Tak pojď, chlapče,” řekl býkovi. “Pro dnešek toho bylo dost.” Odvedl býka zpátky do stáje a zavřel ho tam. Když se vrátil, poděkoval jsem mu a pak jsem se ho zeptal, jestli doopravdy věří, že když krávu při páření natočí ke slunci, bude z toho jalůvka.

“Jak se můžete tak hloupě ptát,” odpověděl. “Ovšemže tomu věřím. Fakta jsou fakta.”

“Co tím myslíte?”

“Myslím tím to, co říkám, pane. Je to jistý. Je to pravda, že jo, Berte.”

“A když ji natočíte od slunce, kráva vám porodí bejčka?”

“Úplně pokaždý” ujistil mě Rummins. Usmál jsem se a on si toho všiml. “Vy mi nevěříte, co?”

“Moc ne,” řekl jsem.

“Pojďte se mnou,” vybídl mě. “Až uvidíte, co se vám chystám ukázat, budete mi věřit, protože vám sakra nic jinýho nezbude. Vy dva zůstaňte tady a dohlídněte na krávu,” přikázal Claudovi a Bertovi. Pak mě odvedl do obytné budovy statku. Místnost, do níž jsme vstoupili, byla tmavá, malá a špinavá. Ze zásuvky v kredenci vytáhl celý štos tenkých sešitů. Byly to sešity, do jakých píšou ve škole děti. “V těch sešitech je evidence telat,” oznámil mi. “Jsou v nich záznamy o každým pokrytí, ke kterýmu tady došlo od tý doby, co jsem před dvaatřiceti lety začal farmařit.”

Otevřel namátkou jeden ze sešitů a dovolil mi, abych do něj nahlédl. Na každé stránce byly čtyři sloupce nadepsané JMÉNO KRÁVY, DATUM POKRYTÍ, DATUM PORODU, POHLAVÍ TELETE.

Přehlédl jsem sloupek udávající pohlaví telat. Jalovice, stálo tam. Jalovice, Jalovice, Jalovice, Jalovice, Jalovice.

“Žádný bejčky tady nechceme,” řekl Rummins. “Bejčci znamenaj pro farmu, kde se chová dobytek kvůli mlíku, jenom ztrátu.” Chci někomu dát dárky z lásky,řekl Rummins.

Otočil jsem na další stranu. Jalovice, četl jsem. Jalovice, Jalovice, Jalovice, Jalovice, Jalovice.

“Koukněte,” upozornil jsem ho. “Tady je bejček.”

“To máte úplnou pravdu,” připustil Rummins. “A teď se mrkněte, co jsem připsal do kolonky, kam se píše čas páření.” Sjel jsem pohledem ke druhému sloupci. Kráva se otočila, stálo tam.

“Některý krávy zjankovatěj a pak je neudržíš na místě,” vysvětlil mi. “A skončej obrácený na druhou stranu. To jsou taky jediný případy, kdy se tady narodí bejček.”

“To je fantastický” řekl jsem, listuje sešitem.

“To bych řek, že to je fantastický,” přisvědčil Rummins. “Je to jedna z nejfantastičtějších věcí na světě. Víte vy vlastně, jaký mám na tyhle farmě výsledky? Ročně se mi tu ze všech telat rodí v průměru osmadevadesát procent jalovic! Jestli chcete, můžete si to ověřit. Klidně si sedněte a ověřte si to. Já vám bránit nebudu.”

“Moc rád bych si to ověřil,” řekl jsem. “Můžu se posadit?”

“Klidně se zdržte,” vybídl mě Rummins. “Mě ještě čeká práce.” Vzal jsem si tužku a papír a s velkou pečlivostí jsem prošel všech dvaatřicet sešitů. Na každý rok byl jeden sešit – od roku 1915 až po rok 1946. Na farmě se každý rok narodilo průměrně osmdesát telat, a když jsem sečetl porodnost za celé dvaatřicetileté období, dospěl jsem k následujícím výsledkům:

Jalovice 2516 kusů

Býčci 56 kusů

Všechna telata, včetně mrtvě narozených 2572 kusů

Vyšel jsem ven, abych vyhledal Rumminse. Claud mezitím zmizel. Šel hledat dárek pro dědu. Nejspíš odvedl mou krávu domů. Rumminse jsem zastihl ve chlévě, jak nalévá mléko do odstředivky. “To jste o tom nikomu neřekl?” zeptal jsem se ho.

“Nikdy,” odpověděl.